Reklamy
Když se mluví o našem členství v EU, tak první, na co si vzpomenou, je rozhovor, kterej jsem měl za poslední čtyři roky nejmíň pětkrát, v nepatrnejch obměnách (a obvykle se stokilovou černoškou, opět v nepatrnejch obměnách), v půjčovně aut AVIS na letišti ve Filadelfii.
– Co je tohle?
– Ehm, řidičskej průkaz.
– Odkud jste?
– Z Česka.
– Sorry?
– Z Česka. To je v Evropě.
– Aha. JInej řidičák nemáte?
– Jak jinej? Tohle je jedinej.
– Jasně. Hm.
– Něco není v pořádku?
– Budu muset zavolat šéfa. Česko nemám na seznamu.
– To je v Evropský unii. Podívejte. (Ukážu na malý modrý logo).
– Moment. Jo, Evropskou unii tu mám. Hele, jak tak na vás koukám, máte objednanej velkej sedan, ale nechcete radši SUV? Jen osm dolarů za den navíc.
Asi tak.