*Krásny příběh… _*
*26. letá matka upřeně hleděla na svého šestiletého synka, který umíral na smrtelnou leukémii.**
*Srdce bylo plné smutku a zoufalství, ale přesto uvnitř cítila silné odhodlání, jako každý rodič.*
*Přála si, aby její syn vyrostl a splnily se mu jeho sny…*
*Nyní to již ale nebylo možné. Leukémie to rozhodla za ni. Ale ona si přesto přála, aby
se jejímu synovi jeho sny splnily. Vzala jej za ruku a zeptala se:*
*“Bene, přemýšlel jsi někdy, čím bys chtěl být až jednou vyrosteš? Měl jsi někdy nějaký
sen a přání, co bys chtěl v životě dělat?“*
*“Mami, vždycky jsem si přál být požárníkem až vyrostu.“*
*Máma se na něj usmála a řekla:*
*“Uvidíme, jestli se nám podaří ti tvůj sen splnit.“*
*Později ten den zašla do místní požární stanice v Brisbane, kde potkala požárníka
Boba, který měl srdce velké jako samotný Queensland.*
*Vysvětlila mu poslední přání jejího syna a poprosila, zda by bylo možné svézt 6 letého
synka v požárním autě kolem ulice. **
*Požárník Bob řekl:** *“ My můžeme udělat daleko více. Jestli bude
Váš syn připraven ve středu ráno v 7 hodin, jmenujeme ho čestným požárníkem celého dne.*
*Zůstane s námi na základně, bude s námi jíst, jezdit na všechny výjezdy, v plné
parádě! A když nám dáte jeho velikosti, necháme mu vyrobit opravdovou uniformu, pravý
požárnický klobouk, ne hračku – pravý, se znakem Queeslandské záchranné a požární
stanice, žlutý gumový kabát, stejný jako nosíme my a gumové boty.*
*Vyrábí se přímo tady v Brisbane, takže to bude vše rychle hotové.“*
*O tři dny později, požárník Bob vyzvednul Bena, oblékl ho do jeho požární uniformy a
doprovodil jej z nemocničního lůžka k čekajícímu požárnímu speciálu.*
*Ben si mohl sednout na přední sedadlo a pomoci řídit ho na stanici.*
*Byl v sedmém nebi. Ten den byly v Brisbane tři požární poplachy.*
*Ben se účastnil všech tří zásahů a řídil tři různá požární auta. Mimo jiné ho i
natáčeli na filmový záznam pro místní zpravodajský kanál.*
*Splněný sen a veškerá láska a ohromná pozornost, která mu byla věnována zapůsobili
na Bena tak hluboce, že žil ještě další tři měsíce.*
*Déle než všichni doktoři považovali za možné.*
*Jednou v noci jeho vitální funkce začaly dramaticky klesat. Vrchní sestra, která
věřila v princip hospice domova kdy by nikdo neměl umírat sám a opuštěný, začala volat
rodinné příslušníky do nemocnice.* *Najednou si vzpomněla také na den, který
Ben strávil jako člen požárního sboru a zavolala i na požární stanici.*
*Požádala, zda by bylo možné, aby se jeden z požárníku dostavil v uniformě do nemocnice k
Benovi a stát u něj jako čestná stráž v jeho poslední chvíli.*
*Sloužící důstojník odpověděl:* *“My můžeme udělat daleko více! Budeme tam
do 5 minut! Máme jen malou prosbu. Až uslyšíte houkat požární sirény a světla,
můžete prosím oznámit v rádiu, že se nejedná o žádný požár? Že to jen Hasičský záchranný
sbor přijíždí naposled vzdát čest jednomu z jeho nejlepších členů. A můžete prosím
nechat otevřené okno do jeho pokoje?“*
*O 5 minut později za zvuku sirén a světel dorazilo požární auto a vysunulo žebřík do
otevřeného okna Benova pokoje ve 3.patře.* *16 požárníků v plné výzbroji vstoupilo
dovnitř. S dovolením jeho mámy ho objali, drželi ho a řekli mu, jak moc ho mají rádi.*
*Ben vzhlédl na velitele a s posledním dechem řekl:*
*“Veliteli, je ze mě už skutečně požárník?“*
*Ano, Bene, jsi velkým požárníkem a nejvyšší velitel, drží tvou ruku,“ řekl důstojník.*
*S těmito slovy se Ben usmál a řekl:* *“Já vím, držel mě za ruku celý den a andělé mi zpívali.“*
*A naposled zavřel své oči.*
*Dostal jsem za úkol poslat tuto zprávu alespoň čtyřem lidem, kterým přeji, aby se
jim splnil životní sen. Vybral jsem si Tebe. Tento příběh má velkou sílu, není k němu
přilepená žádná příloha, nicméně, prosím, nepřeruš dojem, jež působí. Příběhy, jež
mají sílu pozvednout nás ze židle, jsou jedny z těch nejlepších darů, které kdy
můžeme dostat.* *Nejsou s nimi spojeny žádné výdaje, jen odměny.*
*Nech jej pokračovat a svou silou povzbudit dalšího člověka!**