Paralelou robotáren 19. století jsou dnes rozsáhlé open space v betonových „business centrech“ na periferích měst, kde neviditelná ruka neuchopitelného nadnárodního kapitálu zakazuje zaměstnancům brouzdat po Facebooku nebo stahovat si hudbu a filmy. Vykořisťovaným dělníkem je dnes programátor, nad nímž visí damoklův meč ztráty místa a jeho nahrazení indickým outsourcovaným vývojářem. Manažer hrbící se nad nedodělanou PowerPointovou presentací. Obchodník, který i do postele chodí s mobilem, co kdyby náhodou volal šéf či klient.
Stejně jako dělník kdysi i oni trpí nedovzdělaností, kterou se snaží řešit samostudiem vládou nepodporovaných internetových webů a následováním ideálu těch, kteří jeho potřebám rozumějí, pokud jim na to v každoddenním shonu o splacení statutárních (už ne životních, to je ta změna) potřeb zbývá čas. Vláda ani „mainstreamová média“ tu nejsou pro něj, nerozumějí mu, nemají mu co nabídnout. Astmatem a tuberou manažerské nižší střední třídy je syndrom vyhoření a nespavost, zdrojem „ovládání mas“ – jak to nazve nový Marx, až se narodí – jsou nesplacené hypotéky.