„Nemusíš nikam chodit. Sedni si ke stolu a poslouchej. Ani neposleouchej, jen čekej. Nebo ani nečekej, prostě jen tak o samotě seď. Celý svět přijde za tebou.“ Franz Kafka
Oženit se, založit rodinu, přijmout všechny děti, již přijdou, zachovat je na tomto nejistém světě a dokonce, bude-li to možné, je trochu vést, to je podle mého přesvědčení nejzazší meta, jíž může člověk dosáhnout.
Život je neobratně sestavená hostina, při níž se netrpělivě čeká na předkrm, zatím co kolem přešla v tichu hlavní pečeně.
Život je neustálé odvádění pozornosti, jež nedovolí ani, abychom si uvědomili, od čeho to odvádí.
Spát? Tuhle noc? Co vás to napadá. Jen si pomyslete co šťastných myšlenek se udusí pod peřinou, když člověk spí v posteli sám a kolik nešťastnejch snů se tam zahřívá.
